Neplač pro mě. Trochu „ulítlý“ film s hudbou Håkana Hellströma
Pål, hlavní hrdina švédského hudebního filmu Känn ingen sorg/ Neplač pro mě, se narodil pro hudbu. Chce se stát muzikantem, jenže se potýká s jedním zásadním problémem. Kdykoliv se objeví na jevišti před lidmi, není schopen zpívat, natož hrát na kytaru. Ve stresu je pak schopný pozvracet dívku, která se mu líbí, nebo ukázat všem přítomným holou zadnici.
Zní to šíleně, ale takové je hlavní téma švédského filmového hitu, který se po uvedení do kin v červenci 2013 vyšvihl mezi nejnavštěvovanější snímky. Není se asi čemu divit. Písničkář Håkan Hellström se ve Švédsku řadí mezi nejpopulárnější umělce, a tak myšlenka natočit film na motivy jeho písní zní poměrně logicky. On sám se ve filmu nakonec také objevil. Zahrál si pouličního umělce, kterému hlavní hrdina věnuje pár drobných, protože přece nezpívá špatně.
Ve snímku Neplač pro mě, jak už to ostatně u švédských komedií bývá, nechybělo snad vůbec nic. Objevilo se mrtvé zvíře, trošku zvláštní rodina, láska, smrt, trapné situace i romantické chvilky. A kupodivu to všechno funguje, protože bez podobných momentů by šlo o dost tuctový a nezáživný snímek se zcela jasným koncem.
Přestože měl film premiéru už v roce 2013, u nás jsem něj narazila až letos, a to prostřednictvím Severských filmových čtvrtků, které jsou víceméně pravidelně pořádány v pražském kině Evald.