Ztracená propiska

Tenhle stroj vážně jezdí po kolejích? Jak mě i za parného jara dostala drezína v Mstěticích

Nedůvěřivě si měřím kovovou konstrukci, na které jsou připevněny dřevěné desky simulující podlahu, dvousedačková lavička a po stranách dvě téměř běžná jízdní kola určená k pohánění celého toho poměrně netradičního dopravního prostředku. Ptám se také na pravidelné kontroly. Myslím, že jsem se tak pana provozovatele hned na začátku trochu dotkla, ale při pohledu na vozidlo, kterým se šlape po železničních kolejích, je podobná otázka na místě. Zvlášť, když nasednete na drezínu bez helmy na hlavě.

„Co by se mohlo stát,“ mávne rukou bezstarostně můj společník a nasedá na kolo. A tak se vydáváme na cyklistickou výpravu po kolejích k asi čtyři kilometry vzdálenému lomu. Na jednokolejce nikdo další nebyl, takže jsme měli celou trať pro sebe.

U piva se přemýšlí líp

Muž, který atrakci provozuje, dostal nápad na vybudování drezíny v hospodě u piva, protože u skleničky nebo půllitru člověka napadají různé věci. Začal na ní pracovat s týmem lidí, nakonec však zůstal sám. Může se to zdát jako maličkost, ale někdy i denně jezdit do polí k vlečce, setkávat se se zvědavými nadšenci, pravidelně udržovat trať a odklízet po lidech, kteří si dělají z přírody skládku, to chce skutečně hodně času a energie.

Pokud se na drezínu do Mstětic u Zelenče vydáte, vězte, že trať je spíš rovná a zvládne ji i netrénovaný zdravý člověk. Celá cesta tam a zpátky měří přibližně 8 nebo 9 kilometrů. Počítejte však s tím, že se po nějaké té chvíli šlapání přece jen unavíte.

Provozovatel nemá webové stránky, ale kontakt na něj najdete například tady. Nezapomeňte se předem objednat.