Ztracená propiska

Všechno to začalo na Öresundském mostu…

Boom severských filmů a seriálů není ničím překvapivým nebo náhodným, je totiž založen na strategii s jakou se v severských zemích tvoří. Jednou z nich je koprodukce, z níž také vyšel poměrně originální seriál Bron (dánsky Broen a česky jednoduše Most), na kterém se podílela švédská televize SVT, dánská DR a německá ZDF.

Když si pustíte první díl, zaposloucháte se do skladby Hollow Talk hudebního projektu Choir of Young Believers a sledujete obrázky pořízené na Öresundském mostu, který spojuje švédské Malmö s dánským hlavním městem Kodaní. Právě tento most, jenž byl otevřen v roce 2000, se dostává do středu dění – je na něm nalezena mrtvola, a to přímo uprostřed.

O případ podivné vraždy se proto musí podělit dánská policie se švédskou, konkrétně švédská policistka Saga Norén (Sofia Helin) a její dánský protějšek Martin Rohde (Kim Bodnia). Jenže děj se zamotává a najednou už nejde o jedno tělo, ale i o rodinu samotného dánského policisty.

Milostnou aférku mezi hlavními představiteli nečekejte. Scenárista Hans Rosenfeldt se tomuto klišé zatím vyhýbá. Nutno ovšem dodat, že tento článek je psán během sledování druhé série, přitom na podzim 2015 by měla mít premiéru už třetí série tohoto nevšedního seriálu.

S čím si dabing neporadí?

Nevšedního nejen kvůli promyšlenosti příběhů. Celý děj zpestřuje psychologie postavy Sagy Norén. Tato štíhlá blondýna nosící kožené kalhoty je výborná policistka, která nepotřebuje, aby ji její mužský kolega zachraňoval. Jde tak o seriálovou ukázku emancipace žen i mužů v severských zemích.

Její chování je však zvláštní a vykazuje jisté autistické rysy, jak ostatně potvrdili někteří psychologové, kteří byli na seriál dotázaní britskou televizí BBC (ta ostatně seriál také dávala). Podivné chování Sagy Norén a rodinné problémy Martina Rohdeho odkazují na to, že seriál Bron není jen detektivním příběhem, ale také seriálem mapujícím některé problémy současné společnosti.

Zajímavý je i fakt, jak se během natáčení postupovalo – dánští herci mluví dánsky a švédští švédsky, což není na severu nic podivného, ale českého diváka, který se náhodou dostane k nedabované verzi, by to mohlo překvapit.