Chybí mi statistika na kelímky s kávou aneb odchod z práce po 7 letech
Nejvíc stresu zažívá člověk během rozchodů, při stěhování nebo hledání nového pracovního místa, tvrdila moje bývalá učitelka švédštiny těsně po rozchodu s partnerem. V té době plánovala změnu práce i stěhování.
Vzpomněla jsem si na ni v podvečer posledního májového dne, kdy jsem svému už téměř bývalému kolegovi vysvětlovala, že už mu stačí jen tři roky a bude tu pracovat stejně dlouho jako já, tedy sedm let.
Sedm let je delší doba než jakýkoliv můj dosavadní pronájem. Za tu dobu jsem se stihla několikrát přestěhovat a také prožít pár rozchodů, hádek s přáteli a setkávání s novými. Když jsem před jiným kolegou zmínila, jak se mi bude stýskat, jen vrtěl hlavou a odmítal chápat moje nadšení pro genius loci našeho pracoviště.
Právě při odchodu se projevila problematičnost redakční práce. Zatímco tesař vyrobí stůl a pletařka nebo pletař uplete slušivou šálu, moje práce neustále začíná a nikdy nekončí. Pokusila jsem se to všechno alespoň vyčíslit. Podle všeho jsem napsala 2076 článků, nafotila okolo 5 tisíc snímků a 9725 fotek jsem upravila a přidala k nim popisek, navíc jsem stříhala a upravovala zvukový i obrazový obsah…
Ale na kelímky s kávou, kterou jsem si často dopřávala s kolegy a kamarády, statistiku nemám.
What others say
Kelímků bylo určitě nepočítaně :).