Cesta z Prahy. Jak jsem se vydala do adventního Bruselu
Někdy koncem listopadu mě popadla nutkavá potřeba utéct z Prahy. Hledala jsem letenky do nějakého poklidného a turisty nezaneřáděného přímořského města. Jenže, jak se ukázalo, v listopadu a prosinci se do podobných míst nelétá. A když jo, tak za sumy, které jsem nebyla před Vánoci ochotná obětovat.
Nakonec jsem koupila ty nejlevnější letenky někam, kam letos kvůli nízké ceně létal před Vánoci snad každý. Taky jste letos viděli na instagramech a faceboocích tolik předvánočních fotek z Bruselu? To proto, že Ryanair nabízel levné letenky do Charleroi, odkud jezdí každou půlhodinu autobus téměř do centra belgické metropole.
První dojmy z Bruselu však v mém případě nebyly pozitivní. Hned po příjezdu jsem trochu bloudila na nádraží a v metru a pak jsem se dostala kamsi, kde to vypadalo jako v pařížských čtvrtích okolo Sacré-Cœur. Je to tu jako ve Francii, zhrozila jsem se v tu chvíli. Nakonec jsem svůj názor trochu poopravila a překřtila Brusel na Francii Light. Už proto, že místní byli mnohem přátelštější a komunikativnější než Francouzi. A taky občas mluvili anglicky.
Obloha je tu modřejší a tráva zelenější
Za bonus považuji vydařené počasí. Před odletem jsem sice byla varovaná, že Brusel je město, kde není nikdy pěkné počasí, protože tu neustále poprchává, ale mám dojem, že tohle rčení by se dalo uplatnit spíš na Prahu. Zatímco nad Prahou se rozpínala šedivá masa, v Bruselu mě přivítala modrá obloha, zelenající se trávníky a příjemných 15 stupňů.
Nutno dodat, že Brusel není typické turistické město. Všechny hlavní zajímavosti tu projdete během víkendu. Já jsem navíc stihla ještě jedno muzeum a dlouhý spánek s línou snídaní.
Zážitků z Bruselu mám víc než na jeden článek, proto bych měla zdůraznit to hlavní:
Čurající obsese
Slavná socha čurajícího chlapečka, o kterém jsme si povídali i ve škole, je prťavá. A velmi často ji převlékají do nějakého slušivého či méně slušivého oblečku. Nejspíš jde tak trochu o bruselskou obsesi, protože kromě chlapečka tu mají taky čurající holčičku Jeanneke Pis a čurajícího psa Zinneke Pis.
Všechno smažené, prosím. A čokoládu k tomu
V Bruselu jsem snad každý den jedla něco smaženého. Když jste turista, přijde vám, že se tu smaží hodně a skoro všechno. Proslulé jsou belgické hranolky, kterým jsem na chuť nepřišla. Kromě nich tu taky prodávají smažené sýrové kousky, smažené kuřecí nebo klobásy a podobný streetfood. Potěšitelné je, že si můžete vybrat z nepřeberného množství dipů, takže kromě obvyklé majonézy a kečupu si můžete objednat třeba i kari kečup nebo BBQ omáčku.
Čokoláda je taky všude. V centru pak najdete jeden voňavý obchod vedle druhého. Často si tu můžete koupit čokoládové bonbony na váhu. A pokud jste na tom podobně jako já, utratíte za ně spoustu peněz. Ty nejnaleštěnější obchody s čokoládou jsem našla v nákupní pasáži Galeries Royales Saint-Hubert.
Kdybych tu byla na romantickém výletě, asi bych se plácla přes kapsu a zašla na slávky, abych je srovnala s těmi, které servírují v Bruxxu.
Atomium!
Kromě Grand Place/ Grote Markt a okolních uliček v centru města jsem zajela k Atomiu. Dá se tu strávit hodně času, protože součástí vstupenky do téhle připomínky Expa 58 je taky vstup do blízkého muzea designu ADAM.
Evropský parlament
Evropský parlament byl pro mě jeden z taháků. Stejně jako jsem se podívala do Poslanecké sněmovny, Senátu, na Pražský hrad, řekla jsem si, že je dobré se podívat i sem. Mají tu audio průvodce ve všech jazycích členských zemí Evropské unie.
Belgian Comic Strip Center. Tady se potkávají šmoulové s Tintinem
Šmoulové jsou belgický vynález. Tyhle modrý podivíny jsem sledovala ještě jako dítě a vždycky přemýšlela, s kým chodí šmoulinka. Zato Tintin se mě nikdy nedotýkal, byť některá jeho dobrodružství znám.
V Belgii se proslavili komiksy a mají tady muzeum, které najdete asi 20 minut chůze od centra a jezdí sem i metro. Veškeré popisky tu mají v angličtině, ale některé komiksy jsou jen s francouzskými texty.
To belgické pivo je nějaké silnější
Jako fakt.