Mammon. Protože podzim a detektivky, to jde k sobě
Novinář Peter Verås, kterého si zahrál Jon Øigarden, dostane tip od anonymního zdroje upozorňujícího na možný velký skandál ve finančnictví. Důkazy míří i k bratrovi novináře, řediteli jedné z velkých norských korporací.
Peter se rozhodne celou kauzu dotáhnout do konce, získat další materiály a celý příběh zveřejnit. Pomáhá mu Vibeke Haglund, která se bojí vyjít z bytu a všichni ji přesvědčují, že všechna podezření existují jen v její mysli. A pak se to ještě víc zkomplikuje, v příběhu se vyrojí spousta postav. Všichni můžou být ti zlí, ukazuje se navíc.
Norský seriál Mammon, respektive jeho první série, kterou jsem zhlédla, může být pro diváka trochu výzva, ale nabízí vše, co od správného severského detektivního seriálu čekáte, totiž brutalitu, překvapení, na první pohled psychicky narušenou osobnost, pošmournou atmosféru s efektním osvětlením a nějaké ty náboženské záhady (bez kterých by se ovšem Mammon klidně obešel).
Jak jsem natrefila na Mamon a dívala se na Mammon
Na tento norský seriál jsem narazila náhodou díky české verzi seriálu Mamon, kterou uvedla v roce 2015 česká produkce HBO. Tu jsem však zatím neviděla, a tak nemůžu srovnávat.
Dodám tedy jen, že novinář Peter si nezadá s ostřílenými detektivy a postupem času získáte dojem, že se ze všech těch problémů snad nikdy nedostane.
Pokud bych měla srovnávat třeba se švédsko-dánským seriálem Bron, Mammon by trochu ztrácel, a to především kvůli už zmíněnému množství postav, v nichž se s každým dalším dílem orientujete čím dál méně. Oceňuji však jejich celkem dobrou propracovanost, především Vibeke a Petera, jejichž motivace a strachy jsou povedeně ukázané.
Jestli tedy ještě netušíte, jak trávit dlouhé podzimní večery, Mammon může být dobrá volba.