Ztracená propiska

Milimalism: A Documentary About the Important Things

Nedávno jsme se probírala minimalistickými lifestylovými časopisy… Za číslo Kinfolku zaplatíte v přepočtu 460 korun a magazín Cereal stojí okolo 370 korun. Tyto časopisy jsou designové, nezávislé, zaměřují se na vyznavače pomalejšího životního stylu, kteří obvykle oceňují minimalismus. V porovnání s jinými magazíny jsou ale také poměrně drahé.

Na to, že dnešní minimalismus něco stojí upozornil v poslední době designer Jiří Pelcl v rozhovoru pro Hospodářské noviny: “Pro nás je minimalismus pětimetrová nerezová kuchyňská deska nebo deska z leštěného žulového kvádru, a obdivujeme se, jak je to čisté a působivé… Kdyby byl náš minimalismus pravdivý, nevyužíval by drahé materiály, jenže on se dostal do intelektuálně-snobské roviny…”

Blogování o tom, jak je lepší nemít

Minimalismus inrepretuje každý jeho vyznavač trochu jinak. Někdo si zakládá na efektních fotkách, jiný se nastěhuje do malého bytu a zbaví se většiny věcí třeba během 30denní hry 30-Day Minimalism Game, kdy se během jednoho měsíce postupně zbavujete věcí, které vám doma překážejí nebo o nichž pochybujete, že je ještě někdy použijete (i já jsem se do toho s příchodem jara pustila).

Ve Spojených státech o životě v duchu minimalismu bloguje spousta lidí. Mezi ty, kteří se vymezují proti konzumnímu stylu společnosti, patří mimo jiné Joshua Fields Millburn a Ryan Nicodemus, autoři blogu theminimalists.com, kteří nedávno natočili dokumentární snímek s názvem Milimalism: A Documentary About the Important Things. A protože znám podcasty těchto dvou blogerů jen okrajově a profily na Instagramu zaplnili efektními fotkami, nečekala jsem od filmu mnoho.

Dva minimalisté se potkali v práci. Zatímco Joshua vypadal šťastně, Ryan nikoliv. Asi tušíte, že Joshua se už dávno vydal cestou minimalismu. Výsledkem několika schůzek bylo rozhodnutí zkusit to jinak, blogovat o tom, že je lepší nemít. Jak v dokumentu vysvětlují, většina z nás se nezajímá o věci jako takové, ale především o to, jak se prezentují v reklamě, chceme to, co nám slibují přinést, chceme se cítit tak, jak nám ukazují reklamní agentury.

Nejsme tak vkusní, jak si myslíme?

Dokument ukazuje pár, který se z velkého domu přestěhoval do jednopokojové buňky, a nebo Colina Wrighta, cestovatele na plný úvazek, jenž si nechal 51 nejdůležitějších věcí, vykašlal se na slibně rozjetou kariéru v Los Angeles a začal cestovat. Těžko říct, zda jde v jeho případě o skutečnou potřebu minimalistického života, nebo se Colin jen rozhodl na všechno vykašlat a utéct problémům a povinnostem, ale nakonec se mu to vyplatilo a stal se z něj influencer, jehož blog čtou statisíce lidí.

Dokument, který najdete i na Netflixu, doporučuji zhlédnout. Ukazuje totiž, že nejsme tak vkusní, vybraní a už vůbec nedržíme své životy pevně v rukách, jak si často myslíme. Naše životy, alespoň podle vyznavačů minimalismu, ovlivňují reklamy a pocit, že potřebujeme růst, vlastnit čím dál víc věcí a nejlépe neustále nové. Jak tedy radí, nejlepší je zastavit se a zamyslet nad tím, co je pro nás podstatné a co nám naopak jen zbytečně ubírá čas.