O knize Alone in Berlin. A taky o tom, proč nečíst české anotace
Alone in Berlin (nebo také Jeder stirbt für sich allein, Every Man Dies Alone či Každý umírá sám) – tuhle knihu jsem objevila asi před rokem během bloudění po Berlíně. Tehdy jsem se rozhodla volné dny strávit úplně sama, a tak titul odpovídal mé situaci. Byla jsem „alone in Berlin“ a náramně si to užívala, na rozdíl od postav románu Hanse Fallady.
Otto Quangel, jeden z hrdinů knihy, nejprve souzní s nacistickým režimem. Když však jeho syn přijde na frontě o život, změní názor a začne odmítat krutosti války. Proti Hitlerovi bojuje protirežimními vzkazy psanými na pohlednice, které spolu se svou manželkou umisťuje po Berlíně.
Pohlednice nezastavily válku
Postarší muž pocházející z dělnické třídy má mezi svými kolegy pověst pracanta nezajímajícího se o politiku. Jen málokdo by tipoval, že se pohlednice staly jeho novým smyslem života. Otto doufá v zastavení války a často přemýšlí, jak lidé reagují na jeho vzkazy. Jednou zvědavosti podlehne, což se mu vymstí.
Hans Fallada se při psaní inspiroval skutečnými osudy. Otto a Elise Hampel šířili během druhé světové války po Berlíně pohlednice s texty odsuzujícími Hitlerův režim. Motorem jejich odporu byla smrt bratra Elise Hampel, který padl ve Francii. Kniha Hanse Fallady vyšla už v roce 1947 a šlo tak o vůbec první německý román odsuzující nacismus.
Vyhněte se spoilerům
Pokud si knihu přečtete v anglickém originále a nejste obeznámeni s osudy manželů Hampelových, raději se vyhněte českým anotacím, které vám hned v první větě prozradí vyvrcholení příběhu.
A jak už to bývá, román má i své filmové zpracování. To nejnovější bylo představeno letos na Berlinale, snímek by měl vstoupit do kin na podzim.