Odpoledne v temné komoře aneb učila jsem se vyvolávat filmy v Analogue
Vyvolávání filmů mi z pohledu nezasvěceného laika vždycky přišlo jako poměrně náročná zábava, ke které je třeba spousta vaniček a kádinek, kleští a chemikálií. Návodů na internetu sice najdete spoustu, jenže není nad to si všechno osahat s člověkem, který všechno už dávno umí. Pokud někoho takového znáte a dotyčný je ochotný se vám věnovat, pak gratuluji. Pokud ne, je kurz nejjednodušší řešení. A tak jsem raději zaklapla notebook a vyrazila na workshop pořádaný v obchodě Analogue, kde seženete spoustu lomografických fotoaparátů.
Jeden foťák od Lomography koneckonců také vlastním. Kdysi jsem dostala k Vánocům Dianu Mini. To vážně fotí? divil se před lety jeden můj známý a já se málem urazila. Myslel si snad, že pobíhám po městě s modelem fotoaparátu a focení jen předstírám?
A co vás na kurzu čeká?
- Půjčíte si foťák (nebo si přinesete svůj) s černobílým filmem. Vypůjčila jsem si La Sardinu, kterou jsem nikdy dřív nedržela v ruce. I proto mi fotky vyšly dost rozmazaně. Jenže, jak prý tvrdil slavný Henri Cartier-Bresson, ostrost je buržoazní koncept (popravdě vůbec netuším, zda něco podobného slavný fotograf prohlásil, ale můj známý Fejkolejka tvrdí, že ano), takže není třeba si z toho dělat těžkou hlavu.
- Dostanete hodinu na to, abyste nafotili 24 snímků, což jde poměrně snadno, protože Analogue sídlí v turisticky fotogenické oblasti pod Pražským hradem.
- Vrátíte se a začnete vyvolávat film. Po obědě se pustíte do zvětšování fotek.
Výsledek stojí za to. Kromě vyvolaného filmu a nazvětšovaných fotek jsem si připomněla, jak je fotografie zajímavý proces, který můžete ovládat od zmáčknutí spouště až po konečný obraz. Pokud to tedy umíte.
Teoreticky vás může vyvolávání fotek přimět k hloubavějšímu uvažování o expozici. Navíc je třeba dodat, že když už se rozhodnete pro domácké vyvolávání černobílých filmů, můžete ušetřit.